Jsme služba, nejsme úřad.*
Domluvit konzultaci

„Tím, koho v justici potřebujeme nejvíce, jsou odvážní soudci. Soudce je ten, kdo právo vyloží a ten, jehož slovo je rozhodující. Soudce bývá pod tlakem veřejnosti, bývá pod tlakem médií. Převažuje názor, že spravedlnost je tehdy, když se někdo odsoudí. Naproti tomu zproštění obžaloby, tedy zbavení viny, bývá vnímáno až negativně. Populární a kladně přijímaná rozhodnutí jsou tedy většinou ta, kde je vysloven přísný trest. Nejde položit rovnítko mezi trestem a spravedlností.

Už proto ne, že se klade stále větší důraz na to, aby se o vině rozhodovalo veřejně a před soudem. Z toho plyne, že před soudem tak logicky stanou i ti, kteří vinni nejsou. V dnešní době jsou lidé zvyklí vnímat informace z médií útržkovitě a povrchně, přitom to, co se v novinách popíše jednou větou, jedním článkem, bývá často výsledek dlouhého a složitého dokazování. Právě soudce, který se nebojí vydat nepopulární rozhodnutí a který se nebojí povrchní kritiky, je podle mě tím nejdůležitějším článkem v justici.“

Otázka doručování v rozhodčím řízení a možnost ustanovení opatrovníka

Předpokladem zahájení a následně vedení řízení před rozhodcem je platně uzavřená rozhodčí doložka. Okolnosti a náležitosti, které mají vztah k uzavřením rozhodčí doložky přesahují rámec tohoto komentáře,  nicméně komentář se týká rozhodčí doložky, která nebyla sjednána ve prospěch stálého rozhodčího soudu, neboť způsob ustanovení opatrovníka, vč. doručování písemností, v rozhodčím řízení, které je vedeno před stálým rozhodčím soudem, je v souladu s ust. § 13 zák. č. 216/1994 Sb. v pl. znění (dále jen „zákon o rozhodčím řízení“) obvykle upraven ve statutu nebo řádu tohoto rozhodčího soudu. Ke konkrétnímu příkladu týkajícího se Rozhodčího soudu při Hospodářské komoře České republiky se vyjadřuji na závěr.

Pokud tedy strany uzavřely rozhodčí doložku, v rámci které se dohodly, že spor bude řešit nikoliv stálý rozhodčí soud, avšak konkrétní osoba – rozhodce, bylo třeba se současně dohodnout – ve smyslu § 19 zákona o rozhodčím řízení – na tom, jakým způsobem bude rozhodce řízení vést. V praxi se nejčastěji vyskytuje situace, kdy se strany na konkrétním postupu rozhodce v rámci rozhodčí doložky neshodnou a neučiní tak ani později, po zahájení řízení. V takovém případě nezřídka rozhodčí doložka obsahuje ujednání dle kterého rozhodce je oprávněn postupovat způsobem, který považuje za vhodný. Současně platí ust. § 30 zákona o rozhodčím řízení dle kterého nestanoví-li zákon jinak, užijí se na řízení před rozhodci přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu. Pro komplexní vymezení relevantní úpravy je třeba rovněž zmínit § 20 odst. 2 zákona o rozhodčím řízení. Cit. ustanovení upravuje postup ve specifických případech: Procesní úkony, které nemohou rozhodci sami provést, provede na jejich dožádání soud.

Uvedená úprava se pak promítá do otázky jak postupovat v případě, kdy se doručování nedaří, neboť druhá strana sporu, typicky žalovaný, před zahájením rozhodčího řízení se odstěhuje z původní adresy a současně tuto informaci nikde neoznámí. V takovém případě je průběh rozhodčího řízení ztížen, neboť v zásadě veškerá standardní komunikace s druhou stranou řízení je zmařena. Situace rozhodce je odlišná od postavení soudu, neboť rozhodce je soukromoprávní subjekt, který nedisponuje aparátem a informacemi ke kterým má přístup soud.

Jedna z možných odpovědí na otázku jak popsanou situaci řešit je uvedena v již cit. ust. § 20 odst. 2 zákona o rozhodčím řízení. Rozhodce tedy může postupovat tak, že se obrátí na soud, který doručení písemnosti pro rozhodce provede. Jak však upozorňuje prof. Bělohlávek, i soud však musí dbát zásady neveřejnosti ve smyslu § 19 odst. 3 zákona o rozhodčím řízení, a ani zde tak nepřichází v úvahu vydání veřejné vyhlášky nebo zveřejnění na úřední desce soudu ve smyslu ustanovení § 50f občanského soudního řádu ( pozn.: nyní § 50l).[1] Soud pak v takovém případě postupuje zcela v souladu s občanským soudním řádem, včetně tam uvedených fikcí doručení, doručování do datových schránek, apod.

Jako druhou možnost postupu v daném případě lze zvolit doručování skrze opatrovníka, který bude rozhodcem ustanoven. Uvedený postup, opět za předpokladu absence výslovné úpravy v rozhodčí doložce, shledávám jako možný s odkazem na shora uvedené ust. zákona o rozhodčím řízení, a to v §§ 19 a 30. Pokud se totiž strany nedohodnou na čemkoliv jiném, postupuje rozhodce způsobem, který považuje za vhodný a současně se na řízení přiměřeně užijí ustanovení občanského soudního řádu. Nevidím důvod v tom, aby možnost ustanovení opatrovníka nebyla rozhodci svěřena. V tomto místě je nutno zmínit komentář prof. Bělohlávka dle kterého v každém případě otázce doručování musí rozhodci věnovat značnou pozornost, neboť musí dbát toho, aby především účastníci byli o postupu v řízení včas a úplně informování.[2]Ustanovením opatrovníka pro doručování učiní rozhodce zadost řádné ochraně práv účastníka, neboť jakkoliv je opatrovník ustanoven pro doručování, nic mu nebrání, aby se o doručování písemností účastníkovi rovněž nepokusil.[3]  V případě, kdy by rozhodci možnost ustanovení opatrovníka nebyla svěřena, domnívám se, že rychlost a smysl rozhodčího řízení by byly narušeny, neboť nutnost obrátit se s touto otázkou na soud, by mj. i z hlediska časového nemuselo odpovídat zásadě efektivního rozhodčího řízení. Pokud tedy rozhodce přistoupí k ustanovení opatrovníka, napříště doručuje písemnosti tomuto opatrovníkovi se všemi důsledky, které z toho pro strany řízení plynou. V této souvislosti nicméně je třeba upozornit na rozhodnutí Nejvyššího soudu, sp. zn. 20 Cdo 1328/2007 ze dne 14.05.2009 dle kterého je nezbytné trvat na dodržení pravidel, jimiž se řídí doručování rozhodnutí vydaných v občanském soudním řízení. Na základě tohoto závěru je třeba dovodit, že předmětem dohody účastníků ve smyslu § 19 odst. 1 zákona o rozhodčím řízení nemůže být ani postup pro případ, že se účastníkovi nepodaří písemnosti podle § 45 a násl. o.s.ř. doručit. I v tomto případě je nezbytné se řídit ustanoveními o.s.ř.,která takovou situaci řeší. Podle § 29 odst. 3 o.s.ř. může předseda senátu, neučiní-li jiná opatření, účastníkovi, jehož pobyt není znám, ustanovit opatrovníka. Tento opatrovník účastníka v řízení zastupuje, jemu se také doručují písemnosti s řízením související.

Je nutno bezesporu konstatovat, že rozhodce musí postupovat s větší mírou obezřetnosti a v zásadě se snažit o veškeré vyčerpání možností, které se nabízejí ke zjištění adresy na kterou lze písemnosti straně doručit. Teprve poté je namístě, aby rozhodce postupoval některým ze shora popsaných způsobů.

Pro úplnost konstatuji, že shora uvedené problémy stran doručování, a s tím související nutnost ustanovit opatrovníka, se nebudou týkat stálých rozhodčích soudů, neboť tyto soudy ve svých statusech a řádech mají otázky doručování a postupu v případě, kdy se strana převzetí doručovaného dokumentu vyhýbá (např. i proto, že se přestěhovala), upraveny výslovně a současně obvykle zčásti odlišně od o.s.ř.. Tak např. Řád Rozhodčího soudu při Hospodářské komoře České republiky a Agrární komoře České republiky pro vnitrostátní spory (dále jen „Řád“) ve svém § 9 odst. 1 - 4 upravuje doručování takto:

Písemnosti ve sporu zasílá stranám tajemník, a to na adresu, kterou strana uvedla, popřípadě na adresu bydliště  nebo sídla, pokud strana neuvedla jinou adresu, či na adresu osoby oprávněné jednat za právnickou osobu, jíž je doručována písemnost, nebo zvolenému zástupci. Žaloby, žalobní odpovědi, předvolání, rozhodčí nálezy a usnesení se doručují do vlastních rukou doporučeným dopisem s potvrzením o doručení.  Ostatní písemnosti se mohou zasílat doporučeným nebo obyčejným dopisem a oznámení kromě toho také telegraficky, dálnopisem nebo telefaxem.  Kterákoli z písemností výše uvedených může být doručena rovněž osobně na potvrzení.

Otázku platnosti doručení a okolnosti fikce doručení upravuje Řád v tomtéž ust. § 9 odst. 5 a následující:  Všechna doručení Rozhodčího soudu jsou platná, byla-li učiněna podle odstavců 1-4, a to i tehdy, jestliže adresát písemnost odepřel převzít nebo přes oznámení doručující pošty nevyzvedl. Písemnost, jejíž převzetí bylo adresátem odepřeno, je doručena dnem, kdy její převzetí bylo odepřeno. Písemnost určená k doručení do vlastních rukou (§ 9 odst. 2 Řádu Rozhodčího soudu), kterou adresát přes oznámení doručující pošty nevyzvedl, se považuje za doručenou poslední den úložné lhůty, i když se adresát o uložení nedozvěděl. Ostatní písemnosti, které adresát nevyzvedne do 5 dnů od oznámení doručující pošty o uložení, se považují za doručené poslední den této lhůty, i když se adresát o uložení nedozvěděl.

Úpravu doručování písemností po zahájení řízení řeší následující odstavec (§ 9 odst. 6):

Jestliže strana po zahájení rozhodčího řízení změnila adresu, aniž to oznámila Rozhodčímu soudu, je doručení platně provedeno odesláním písemností způsobem uvedeným v odstavcích 2 a 3 na její poslední známou adresu. Uvedený postup se týká změny v adrese pro doručování, které nastaly po zahájení řízení, tedy z pohledu praxe varianta možná, nicméně zejména s ohledem na časově rychlý průběh rozhodčího řízení (v porovnání s řízením soudním), varianta méně častá.

Ustanovení opatrovníka pak řeší ust. § 9 odst. 7: Jestliže se nepodařilo doručit na poslední známou adresu účastníka, který nezvolil ani právního zástupce, ani zmocněnce k přijímání písemností, může mu předseda Rozhodčího soudu jmenovat opatrovníka k přijímání písemností. Den doručení opatrovníkovi se považuje za den doručení adresátu, jemuž byl ustanoven opatrovník k přijímání písemností.

Uvedený postup ustanovení opatrovníka bude tak řešit v praxi pravděpodobně častější případy, tedy skutečnost, že jedna strana změní sídlo, místo podnikání nebo bydliště před zahájením rozhodčího řízení a v rámci řízení pak je nemožné tuto stranu řádně obesílat a vést standardní řízení ve smyslu zásady audiatur et altera pars. Současně tak uvedená úprava řeší tuto problematiku v rámci rozhodčího řízení jednoznačně, tedy shora uvedené otázky se ve vztahu k možnosti ustanovení opatrovníka v rámci rozhodčího řízení zde neuplatní.

 

Mgr. Petr Holeček, advokát

beneš coufalová, advokátní kancelář

JUDr. Prokop Beneš, advokátní kancelář
Antala Staška 510/38
140 00 Praha 4
tel: +420 222 517 065
fax:+420 222 519 026

www.bcak.cz

[1] Viz Bělohlávek, A.: Zákon o rozhodčím řízení a o výkonu rozhodčích nálezů. Komentář. 1. vydání. Praha: C.H.Beck, 2004, str.156.

[2] Viz Bělohlávek, A.: Zákon o rozhodčím řízení a o výkonu rozhodčích nálezů. Komentář. 1. vydání. Praha: C.H.Beck, 2004, str.154.

[3] Obdobně k tomu viz Bělohlávek, A.: Zákon o rozhodčím řízení a o výkonu rozhodčích nálezů. Komentář. 1. vydání. Praha: C.H.Beck, 2004, str.155.