Jsme služba, nejsme úřad.*
Domluvit konzultaci

„Tím, koho v justici potřebujeme nejvíce, jsou odvážní soudci. Soudce je ten, kdo právo vyloží a ten, jehož slovo je rozhodující. Soudce bývá pod tlakem veřejnosti, bývá pod tlakem médií. Převažuje názor, že spravedlnost je tehdy, když se někdo odsoudí. Naproti tomu zproštění obžaloby, tedy zbavení viny, bývá vnímáno až negativně. Populární a kladně přijímaná rozhodnutí jsou tedy většinou ta, kde je vysloven přísný trest. Nejde položit rovnítko mezi trestem a spravedlností.

Už proto ne, že se klade stále větší důraz na to, aby se o vině rozhodovalo veřejně a před soudem. Z toho plyne, že před soudem tak logicky stanou i ti, kteří vinni nejsou. V dnešní době jsou lidé zvyklí vnímat informace z médií útržkovitě a povrchně, přitom to, co se v novinách popíše jednou větou, jedním článkem, bývá často výsledek dlouhého a složitého dokazování. Právě soudce, který se nebojí vydat nepopulární rozhodnutí a který se nebojí povrchní kritiky, je podle mě tím nejdůležitějším článkem v justici.“

Před 88 lety zemřel první československý ministr financí – Alois Rašín

Dne 18. února letošního roku uplyne 88 let od smrti prvního (a sedmého) ministra financí první Československé republiky, spoluzakladatele samostatného československého státu, autora návrhu zákona o zřízení samostatného československého státu č. 11/1918 Sb. z. a n., právníka, politika, nejprve radikálního, posléze konzervativního, a ekonoma - národohospodáře, JUDr. Aloise Rašína.

Rašín se narodil 18. října 1867 v Nechanicích, po maturitě na gymnáziu v Novém Bydžově započal studia na Lékařské fakultě UK, odkud přestoupil na Právnickou fakultu téže univerzity, kde úspěšně absolvoval v roce 1891.V témže roce vzniká jeho slavná brožura České státní právo, v níž načrtává obrysy samostatného státu Čechů a Slováků. V posledním desetiletí 19. století nemohla takto úzce tématicky vymezená publikace uniknout dohlédací pravomoci příslušných politických orgánů.

Rašín byl politicky aktivní – mladočesky orientován - již v době svých vysokoškolských studií. Politická aktivita mu „vynesla“ v roce 1894 odsuzující rozsudek v procesu s „Omladinou“, ztrátu doktorátu a v neposlední řadě 2 roky žaláře. Na sklonku roku 1895 je amnestován a opět získává oprávnění užívat titul doktora práv. Z vězení vychází jako nepřítel habsburské monarchie s jediným úkolem: „vyčkati dějinné chvíle, aby byl vyrván[1] z pařátů dvouhlavého orla.“[2] S mladočeskou stranou[3] se Rašín rozchází, spoluzakládá Radikální státoprávní stranu. V prvních letech 20. století se uchyluje do ústraní a věnuje se výkonu advokacie, případně novinářským komentářům (např. Slovo), aby v roce 1907 opět vstoupil do politiky – do vedení strany mladočeské. Rašínovy ideje o samostatném státu se začaly opět zhmotňovat v průběhu první světové války, kdy se aktivně zapojoval do domácí odbojové činnosti. Od vykonání trestu smrti, k němuž byl odsouzen (vedle opětovné ztráty akademického titulu), obdobně jako pozdější první ministerský předseda, Karel Kramář, jej zachránila až amnestie v souvislosti s nástupem císaře Karla I.[4] „Podle svědků vynesení rozsudku trest přijal nejstatečněji , dokonce se po vynesení rozsudku smál.“[5]

S první československou republikou je Rašín spojen nejprve jako člen České státoprávní demokracie, politické strany reprezentující na sklonku první světové války všenárodní zájmy, dále jako člen předsednictva Národního výboru či autor prvního zákona, jímž „samostatný československý stát vstoupil v život“. Jako ministr financí působil ve vládě Karla Kramáře (první ministr financí) a Antonína Švehly[6].

„Díky svému působení získal Alois Rašín pověst budovatele státu a stabilizátora rozvrácených poválečných státních financí. Byl taktéž tvůrcem měnové odluky. Na základě zvláštních pravomocí, které mu byly uděleny, nechal v době od 26. února do 9. března 1919 uzavřít státní hranice a okolkovat veškeré oběživo, které se na území Československa nacházelo, a část finančních prostředků nechal zadržet ve formě nucené státní půjčky.“[7] „Rašínova měnová reforma z roku 1919 byla rozhodujícím krokem při formování samostatného československého hospodářství.“[8]I přes „velký kus práce“ Rašín svůj první ministerský post neobhájil. Po několikeré výměně vládních kabinetů usedl do téhož ministerského křesla až po třech a půl letech ve vládě Antonína Švehly. V duchu relativně restriktivní finanční politiky se neslo i jeho druhé funkční období, které končí tragicky, atentátem[9] dne 5. ledna 1923 - snad symbolicky den před pátým výročím Tříkrálové deklarace, prohlášení českých poslanců říšské rady a zemských sněmů českých zemí za podpory představitelů české kultury požadující autonomii pro Čechy a Slováky a jejich spojení v jeden státní celek v rámci monarchie, jejímž byl Rašín hlavním autorem - před Rašínovým pražským domem v Žitné. Jeho následkům Rašín po šesti nedělích, 18. února 1923, podléhá.

Život a dílo Aloise Rašína lze rozčlenit do tří životních etap, jak ostatně na schůzi Poslanecké sněmovny Národního shromáždění republiky Československé dne 20. února 1923 při vzpomínkovém projevu činí předseda Tomášek[10].

První životní etapa je spojena s obrodným mládežnickým hnutím počátku 90. let devatenáctého století, s procesem s „Omladinou“, přemítáním o vztahu Čechů a Habsburků, Čechů a rakouského státu. Druhá životní etapa se váže k jeho činnosti v rámci domácího odboje – domácí opory odboje zahraničního, k činnosti tzv. Maffie. Rašínova politická nebezpečnost vedla k jeho opětovnému uvržení do žaláře. Za velezradu měl následovat trest smrti. „A ve vězení vida před sebou jasně konečné vítězství, připravoval samostatný stát. Připravoval se na těžké úkoly, jež vytvoření nového státu bude klást. Promýšlel finančně-správní úkoly, které tvoří jeden ze základních problémů pro nový státní organism.“[11]Třetí etapa života Aloise Rašína pak souvisí se stavbou pevných základů finančního hospodářství nového státu. A nejedná se toliko o všeobecně známé osamostatnění československé měny, jde o zřízení bankovního úřadu, burzy, devizové ústředny či poštovního úřadu šekového. Snad jen v boji se stále rostoucí inflací nebyl Rašín úspěšný. „V podmínkách špatně fungujícího hospodářství není možné zajistit pevnou a hodnotnou měnu. Nemluvě o tom, že nebyla k dispozici větší zahraniční půjčka.“[12]

JUDr. Alois Rašín není přestavitelem líbivé (řečeno dnešními slovy „populistické“) politiky, ostatně poválečné postavení ministra financí ve zpustošené národní ekonomice nemůže být záviděníhodné. Jeho politika byla ovlivněna zastávanými názory a předurčenými cíly spočívajícími v první fázi života na boji za český národ, proti monarchii, v druhé životní etapě – poválečné – na ekonomickém budování samostatného státu.


[1] Rozuměj český národ.
[2] Těsnopisecká zpráva o 190. schůzi poslanecké sněmovny Národního shromáždění republiky Československé v Praze v úterý dne 20. února 1923, dostupná na http://www.psp.cz/eknih/1920ns/ps/stenprot/190schuz/obsah.htm.
[3] Rozuměj: Národní strana svobodomyslná.
[4] Trest byl nejprve zmírněn na žalář, následně byl Rašín bez návrhu amnestován.
[5] KARFÍKOVÁ, Marie. Alois Rašín. In SKŘEJPKOVÁ, Petra. Antologie československé právní vědy v meziválečném období (1918-1938). Vyd. 1. Praha : Linde Praha, a.s., 2009. s. 637-644. ISBN 978-80-7201-750-8.
[6] Rašín ve funkci od 7. října 1922 do 5. ledna 1923.
[7] KARFÍKOVÁ, Marie. Alois Rašín. In SKŘEJPKOVÁ, Petra. Antologie československé právní vědy v meziválečném období (1918-1938). Vyd. 1. Praha : Linde Praha, a.s., 2009. s. 637-644. ISBN 978-80-7201-750-8.
[8] Tamtéž.
[9] Atentát na vysoce postaveného politika, ústavního činitele, nebyl v prvních letech samostatného Československa něčím zcela ojedinělým. Již v lednu roku 1919 jen zázrakem vyvázl díky obsahu náprsní kapsy první ministerský předseda Karel Kramář. Útoky na ústavní činitele byly jedním z důvodů, proč byl krátce po Rašínově smrti přijat zákon č. 50/1923 Sb., na ochranu republiky.
[10] Těsnopisecká zpráva o 190. schůzi poslanecké sněmovny Národního shromáždění republiky Československé v Praze v úterý dne 20. února 1923, dostupná na http://www.psp.cz/eknih/1920ns/ps/stenprot/190schuz/obsah.htm.
[11] Tamtéž.
[12] KARFÍKOVÁ, Marie. Alois Rašín. In SKŘEJPKOVÁ, Petra. Antologie československé právní vědy v meziválečném období (1918-1938). Vyd. 1. Praha : Linde Praha, a.s., 2009. s. 637-644. ISBN 978-80-7201-750-8.



Autor: Mgr. Barbora Baslíková