Jsme služba, nejsme úřad.*
Domluvit konzultaci

„Tím, koho v justici potřebujeme nejvíce, jsou odvážní soudci. Soudce je ten, kdo právo vyloží a ten, jehož slovo je rozhodující. Soudce bývá pod tlakem veřejnosti, bývá pod tlakem médií. Převažuje názor, že spravedlnost je tehdy, když se někdo odsoudí. Naproti tomu zproštění obžaloby, tedy zbavení viny, bývá vnímáno až negativně. Populární a kladně přijímaná rozhodnutí jsou tedy většinou ta, kde je vysloven přísný trest. Nejde položit rovnítko mezi trestem a spravedlností.

Už proto ne, že se klade stále větší důraz na to, aby se o vině rozhodovalo veřejně a před soudem. Z toho plyne, že před soudem tak logicky stanou i ti, kteří vinni nejsou. V dnešní době jsou lidé zvyklí vnímat informace z médií útržkovitě a povrchně, přitom to, co se v novinách popíše jednou větou, jedním článkem, bývá často výsledek dlouhého a složitého dokazování. Právě soudce, který se nebojí vydat nepopulární rozhodnutí a který se nebojí povrchní kritiky, je podle mě tím nejdůležitějším článkem v justici.“

De facto, de iure

De facto je latinský výraz vyjadřující „ve skutečnosti“ nebo „v praxi“, laicky „vlastně“. Tedy podle skutečného stavu, nikoliv právního. Termín je protikladem pojmu de iure, který znamená dle práva.

De iure je pak (právně) latinský výraz vyjadřující „dle právního stavu“, nikoli skutečného. Je opakem termínu de facto.

Pro názornost si představme situaci rodiny, kde žije matka, syn a matčin nový manžel (otčím), který se o syna stará jako o vlastního od synova velmi útlého věku. Syn mu neřekne jinak než „tati“ a syn svého biologického otce ani nepoznal. Otčím je tedy otcem de facto. De iure (podle rodného listu a zákonných rodičovských povinností) je otcem jeho biologický otec.

Zpět na slovník právních pojmů