Jsme služba, nejsme úřad.*
Domluvit konzultaci

„Tím, koho v justici potřebujeme nejvíce, jsou odvážní soudci. Soudce je ten, kdo právo vyloží a ten, jehož slovo je rozhodující. Soudce bývá pod tlakem veřejnosti, bývá pod tlakem médií. Převažuje názor, že spravedlnost je tehdy, když se někdo odsoudí. Naproti tomu zproštění obžaloby, tedy zbavení viny, bývá vnímáno až negativně. Populární a kladně přijímaná rozhodnutí jsou tedy většinou ta, kde je vysloven přísný trest. Nejde položit rovnítko mezi trestem a spravedlností.

Už proto ne, že se klade stále větší důraz na to, aby se o vině rozhodovalo veřejně a před soudem. Z toho plyne, že před soudem tak logicky stanou i ti, kteří vinni nejsou. V dnešní době jsou lidé zvyklí vnímat informace z médií útržkovitě a povrchně, přitom to, co se v novinách popíše jednou větou, jedním článkem, bývá často výsledek dlouhého a složitého dokazování. Právě soudce, který se nebojí vydat nepopulární rozhodnutí a který se nebojí povrchní kritiky, je podle mě tím nejdůležitějším článkem v justici.“

Osoba blízká

Pojem, který se objevuje v různých oblastech práva. Osobou blízkou v právu občanském je pak příbuzný v řadě přímé, sourozenec a manžel nebo partner (podle zákona o registrovaném partnerství). Dále existují osoby sobě navzájem blízké, což jsou osoby v rodinném či podobném poměru, které by újmu, pokud by ji utrpěl někdo z nich, pociťovaly jako újmu vlastní. Platí i domněnka, že osoby blízké jsou osoby sešvagřené a ty, které spolu trvale žijí.

Statut osoby blízké může mít poměrně zásadní následky. Osoba blízká má např. právo odmítnout výpověď, pokud by takovou výpovědi mohla způsobit nebezpečí trestního stíhání dalším osobám blízkým. Nutno podotknout, že trestní zákoník osobu blízkou upravuje úžeji než občanský zákoník.

Zpět na slovník právních pojmů