Jsme služba, nejsme úřad.*
Domluvit konzultaci

„Tím, koho v justici potřebujeme nejvíce, jsou odvážní soudci. Soudce je ten, kdo právo vyloží a ten, jehož slovo je rozhodující. Soudce bývá pod tlakem veřejnosti, bývá pod tlakem médií. Převažuje názor, že spravedlnost je tehdy, když se někdo odsoudí. Naproti tomu zproštění obžaloby, tedy zbavení viny, bývá vnímáno až negativně. Populární a kladně přijímaná rozhodnutí jsou tedy většinou ta, kde je vysloven přísný trest. Nejde položit rovnítko mezi trestem a spravedlností.

Už proto ne, že se klade stále větší důraz na to, aby se o vině rozhodovalo veřejně a před soudem. Z toho plyne, že před soudem tak logicky stanou i ti, kteří vinni nejsou. V dnešní době jsou lidé zvyklí vnímat informace z médií útržkovitě a povrchně, přitom to, co se v novinách popíše jednou větou, jedním článkem, bývá často výsledek dlouhého a složitého dokazování. Právě soudce, který se nebojí vydat nepopulární rozhodnutí a který se nebojí povrchní kritiky, je podle mě tím nejdůležitějším článkem v justici.“

Právní předpis

Právní předpisy jsou v českém právu, které je tzv. právem psaným, základními prameny práva. Platí, že každý předpis má svou určitou právní sílu, formu a její náležitosti, způsob vzniku a osoby, které mohou právní předpis přijmout a nezbytnými vlastnostmi každého právního předpisu jsou platnost a účinnost.

Podle právní síly, která je v zásadě formou hierarchie, jsou právní předpisy často zobrazovány jakožto pyramida, na jejímž vrcholu zaujímají místo ústava a ústavní zákony (tzv. ústavní pořádek), dále zákony a zákonná opatření, níže nařízení vlády, pod nimi vyhlášky ministerstev a zcela na spodu figurují předpisy nižších státních orgánů a územní samosprávy (úřady obcí a krajů a jejich vyhlášky a nařízení). Celá množina veškerých možných právních předpisů ve státu tvoří celek nazývaný právní řád.

Zpět na slovník právních pojmů