Jsme služba, nejsme úřad.*
Domluvit konzultaci

„Tím, koho v justici potřebujeme nejvíce, jsou odvážní soudci. Soudce je ten, kdo právo vyloží a ten, jehož slovo je rozhodující. Soudce bývá pod tlakem veřejnosti, bývá pod tlakem médií. Převažuje názor, že spravedlnost je tehdy, když se někdo odsoudí. Naproti tomu zproštění obžaloby, tedy zbavení viny, bývá vnímáno až negativně. Populární a kladně přijímaná rozhodnutí jsou tedy většinou ta, kde je vysloven přísný trest. Nejde položit rovnítko mezi trestem a spravedlností.

Už proto ne, že se klade stále větší důraz na to, aby se o vině rozhodovalo veřejně a před soudem. Z toho plyne, že před soudem tak logicky stanou i ti, kteří vinni nejsou. V dnešní době jsou lidé zvyklí vnímat informace z médií útržkovitě a povrchně, přitom to, co se v novinách popíše jednou větou, jedním článkem, bývá často výsledek dlouhého a složitého dokazování. Právě soudce, který se nebojí vydat nepopulární rozhodnutí a který se nebojí povrchní kritiky, je podle mě tím nejdůležitějším článkem v justici.“

Věcné břemeno

Dřívější pojem z oblasti občanského práva označující omezení vlastníka věci ve prospěch jiné osoby. V současném občanském zákoníku je institut věcných břemen označován jako služebnosti, respektive jako reálná břemena.

Pokud vlastník musí něco trpět, něčeho se zdržet (je tedy pasivní) nazýváme taková věcná břemena služebnostmi. Služebnosti se dělí na pozemkové služebnosti, které jsou již z názvu vázány přímo na pozemek a nezáleží tedy na vlastníku věci, např. služebnost inženýrské sítě, služebnost stezky průhonu a cesty, a dále na osobní služebnosti, které jsou vázány vždy na konkrétní osoby, přičemž do této skupiny patří užívací právo, služebnost bytu atp.

Druhou kategorií věcných břemen jsou reálná břemena. Jejich podstatou je závazek vlastníka věci něco aktivně konat, například poskytovat část výnosů z pozemku apod.

Zpět na slovník právních pojmů