Autonomie vůle

Pojem používaný v soukromoprávních vztazích, které se nejčastěji řídí občanským zákoníkem. Znamená svobodu rozhodování osoby v souvislosti s výběrem smluvního partnera a obsahu jejich právního vztahu. Nový občanský zákoník, tedy zákon č. 89/2012 Sb. autonomii vůle oproti původnímu zákoníku posílil. Autonomie vůle se často spojuje se zásadou legální licence podle čl. II. odst. 4 Ústavy ČR, kde je stanoveno, že každý může činit, co není zákonem zakázáno. Tuto myšlenku nalézáme dále v ust. § 1 odst. 2 občanského zákoníku: „Nezakazuje-li to zákon výslovně, mohou si osoby ujednat práva a povinnost odchylně od zákona; zakázána jsou ujednání porušující dobré mravy, veřejný pořádek nebo právo týkající se postavení osoby, včetně práva na ochranu osobnosti.“

Zpět na slovník právních pojmů