Jsme služba, nejsme úřad.*
Domluvit konzultaci

„Tím, koho v justici potřebujeme nejvíce, jsou odvážní soudci. Soudce je ten, kdo právo vyloží a ten, jehož slovo je rozhodující. Soudce bývá pod tlakem veřejnosti, bývá pod tlakem médií. Převažuje názor, že spravedlnost je tehdy, když se někdo odsoudí. Naproti tomu zproštění obžaloby, tedy zbavení viny, bývá vnímáno až negativně. Populární a kladně přijímaná rozhodnutí jsou tedy většinou ta, kde je vysloven přísný trest. Nejde položit rovnítko mezi trestem a spravedlností.

Už proto ne, že se klade stále větší důraz na to, aby se o vině rozhodovalo veřejně a před soudem. Z toho plyne, že před soudem tak logicky stanou i ti, kteří vinni nejsou. V dnešní době jsou lidé zvyklí vnímat informace z médií útržkovitě a povrchně, přitom to, co se v novinách popíše jednou větou, jedním článkem, bývá často výsledek dlouhého a složitého dokazování. Právě soudce, který se nebojí vydat nepopulární rozhodnutí a který se nebojí povrchní kritiky, je podle mě tím nejdůležitějším článkem v justici.“

Autonomie vůle

Pojem používaný v soukromoprávních vztazích, které se nejčastěji řídí občanským zákoníkem. Znamená svobodu rozhodování osoby v souvislosti s výběrem smluvního partnera a obsahu jejich právního vztahu. Nový občanský zákoník, tedy zákon č. 89/2012 Sb. autonomii vůle oproti původnímu zákoníku posílil. Autonomie vůle se často spojuje se zásadou legální licence podle čl. II. odst. 4 Ústavy ČR, kde je stanoveno, že každý může činit, co není zákonem zakázáno. Tuto myšlenku nalézáme dále v ust. § 1 odst. 2 občanského zákoníku: „Nezakazuje-li to zákon výslovně, mohou si osoby ujednat práva a povinnost odchylně od zákona; zakázána jsou ujednání porušující dobré mravy, veřejný pořádek nebo právo týkající se postavení osoby, včetně práva na ochranu osobnosti.“

Zpět na slovník právních pojmů