Jsme služba, nejsme úřad.*
Domluvit konzultaci

„Tím, koho v justici potřebujeme nejvíce, jsou odvážní soudci. Soudce je ten, kdo právo vyloží a ten, jehož slovo je rozhodující. Soudce bývá pod tlakem veřejnosti, bývá pod tlakem médií. Převažuje názor, že spravedlnost je tehdy, když se někdo odsoudí. Naproti tomu zproštění obžaloby, tedy zbavení viny, bývá vnímáno až negativně. Populární a kladně přijímaná rozhodnutí jsou tedy většinou ta, kde je vysloven přísný trest. Nejde položit rovnítko mezi trestem a spravedlností.

Už proto ne, že se klade stále větší důraz na to, aby se o vině rozhodovalo veřejně a před soudem. Z toho plyne, že před soudem tak logicky stanou i ti, kteří vinni nejsou. V dnešní době jsou lidé zvyklí vnímat informace z médií útržkovitě a povrchně, přitom to, co se v novinách popíše jednou větou, jedním článkem, bývá často výsledek dlouhého a složitého dokazování. Právě soudce, který se nebojí vydat nepopulární rozhodnutí a který se nebojí povrchní kritiky, je podle mě tím nejdůležitějším článkem v justici.“

Bonos mores

Latinské označení pro dobré mravy. Dobré mravy jsou dnes stále poměrně neostrým pojmem, neboť pro každého jednotlivce představují jiné chování či jednání, proto nejsou dobré mravy ani nijak definované, byť se judikatura snaží nastavit jisté mantinely pro lepší orientaci v této problematice.

V každém případě jsou dobré mravy pod ochranou zákona a lze se i soudně bránit proti jednání, které je proti dobrým mravům (contra bonos mores). V občanském zákoníku nalezneme odkaz na dobré mravy zejména v ust. § 1 odst 2, který se týká autonomie vůle (heslo autonomie vůle) a dále v ust. § 2 odst. 3, podle kterého: výklad a použití právního předpisu nesmí být v rozporu s dobrými mravy a nesmí vést ke krutosti anebo bezohlednosti urážející obyčejné lidské cítění.

Zpět na slovník právních pojmů