Bona fides
V překladu dobrá víra či také dobrý úmysl. Dobrá víra je pod ochranou zákona, který nadto předpokládá, že člověk jedná v dobré víře. V občanském právu je tento předpoklad vyjádřen zejména v § 7 občanského zákoníku. Podle § 6 má každý povinnost jednat v právním styku poctivě, nikdo nesmí těžit ze svého nepoctivého nebo protiprávního činu a nikdo nesmí těžit ani z protiprávního stavu, který vyvolal nebo nad kterým má kontrolu. Ustanovení § 7 poté vysloveně uvádí: „Má se za to, že ten kdo jednal určitým způsobem, jednal poctivě a v dobré víře.“
V souvislosti s dobrou vírou se taktéž rozlišují 2 kategorie, a to:
- subjektivní dobrá víra, což je vnitřní stav člověka, který je přesvědčen o správnosti svého jednání;
- objektivní dobrá víra: svou podstatou se blíží dobrým mravům, označuje tedy chování či jednání, které je obecně bráno jako slušné a poctivé.