Jsme služba, nejsme úřad.*
Domluvit konzultaci

„Tím, koho v justici potřebujeme nejvíce, jsou odvážní soudci. Soudce je ten, kdo právo vyloží a ten, jehož slovo je rozhodující. Soudce bývá pod tlakem veřejnosti, bývá pod tlakem médií. Převažuje názor, že spravedlnost je tehdy, když se někdo odsoudí. Naproti tomu zproštění obžaloby, tedy zbavení viny, bývá vnímáno až negativně. Populární a kladně přijímaná rozhodnutí jsou tedy většinou ta, kde je vysloven přísný trest. Nejde položit rovnítko mezi trestem a spravedlností.

Už proto ne, že se klade stále větší důraz na to, aby se o vině rozhodovalo veřejně a před soudem. Z toho plyne, že před soudem tak logicky stanou i ti, kteří vinni nejsou. V dnešní době jsou lidé zvyklí vnímat informace z médií útržkovitě a povrchně, přitom to, co se v novinách popíše jednou větou, jedním článkem, bývá často výsledek dlouhého a složitého dokazování. Právě soudce, který se nebojí vydat nepopulární rozhodnutí a který se nebojí povrchní kritiky, je podle mě tím nejdůležitějším článkem v justici.“

Culpa

Culpa je latinský výraz, který v překladu znamená vina, zavinění nebo provinění. V právní rovině taktéž označuje odpovědnost, tedy tzv. sekundární povinnost. Pro názornost této odpovědnosti předpokládejme, že řemeslník má na základě smlouvy o dílo postavit dům. To je podle smlouvy jeho primární povinnost. Vinou jeho neodpovědné činnosti se však dům po dokončení zřítí a zničí veškeré vnitřní vybavení. Řemeslníkovi tedy jeho vinou, tedy jím způsobeným jednáním, vznikla sekundární povinnost, tedy odpovědnost za náhradu škody. Povinnost provést dílo řádně a včas trvá dál.

Doplňujeme, že termín je znám především díky latinské frázi Mea culpa (moje vina), která je kajícným projevem a uznáním nedokonalosti před Bohem. Pochází z řádu římské církve, zde však nejde o provinění právní, ale spadá do kategorie morální, související s dobrými mravy.

Zpět na slovník právních pojmů