Jsme služba, nejsme úřad.*
Domluvit konzultaci

„Tím, koho v justici potřebujeme nejvíce, jsou odvážní soudci. Soudce je ten, kdo právo vyloží a ten, jehož slovo je rozhodující. Soudce bývá pod tlakem veřejnosti, bývá pod tlakem médií. Převažuje názor, že spravedlnost je tehdy, když se někdo odsoudí. Naproti tomu zproštění obžaloby, tedy zbavení viny, bývá vnímáno až negativně. Populární a kladně přijímaná rozhodnutí jsou tedy většinou ta, kde je vysloven přísný trest. Nejde položit rovnítko mezi trestem a spravedlností.

Už proto ne, že se klade stále větší důraz na to, aby se o vině rozhodovalo veřejně a před soudem. Z toho plyne, že před soudem tak logicky stanou i ti, kteří vinni nejsou. V dnešní době jsou lidé zvyklí vnímat informace z médií útržkovitě a povrchně, přitom to, co se v novinách popíše jednou větou, jedním článkem, bývá často výsledek dlouhého a složitého dokazování. Právě soudce, který se nebojí vydat nepopulární rozhodnutí a který se nebojí povrchní kritiky, je podle mě tím nejdůležitějším článkem v justici.“

Formální a materiální pravda

Podstatou zásady formální pravdy je skutečnost, že civilní soud ve sporném řízení nemusí zjišťovat pravdu, tedy skutkový stav, naprosto přesně, úplně a beze všech pochybností, ale pro rozhodnutí postačí přesvědčení soudu o příslušném skutkovém stavu. Vítězem sporu je pak ta strana, která přesvědčí o své pravdě. V souvislosti s civilním sporem dvou stran, je vždy odpovědností stran, aby přesvědčily soud „o své pravdě“. Opakem zásady formální pravdy je pojem materiální pravda. Na základě materiální pravdy se rozhoduje např. v civilním nesporném řízení a trestním řízení. Zde se již orgány musí snažit o přesné zjištění skutkového stavu a to bez ohledu na aktivitu účastníků řízení.

Zpět na slovník právních pojmů