Jsme služba, nejsme úřad.*
Domluvit konzultaci

„Tím, koho v justici potřebujeme nejvíce, jsou odvážní soudci. Soudce je ten, kdo právo vyloží a ten, jehož slovo je rozhodující. Soudce bývá pod tlakem veřejnosti, bývá pod tlakem médií. Převažuje názor, že spravedlnost je tehdy, když se někdo odsoudí. Naproti tomu zproštění obžaloby, tedy zbavení viny, bývá vnímáno až negativně. Populární a kladně přijímaná rozhodnutí jsou tedy většinou ta, kde je vysloven přísný trest. Nejde položit rovnítko mezi trestem a spravedlností.

Už proto ne, že se klade stále větší důraz na to, aby se o vině rozhodovalo veřejně a před soudem. Z toho plyne, že před soudem tak logicky stanou i ti, kteří vinni nejsou. V dnešní době jsou lidé zvyklí vnímat informace z médií útržkovitě a povrchně, přitom to, co se v novinách popíše jednou větou, jedním článkem, bývá často výsledek dlouhého a složitého dokazování. Právě soudce, který se nebojí vydat nepopulární rozhodnutí a který se nebojí povrchní kritiky, je podle mě tím nejdůležitějším článkem v justici.“

Skutková podstata

Definice jednotlivých druhů trestných činů je uvedená ve zvláštní části trestního zákona. Hovoříme například o skutkové podstatě trestného činu krádeže, vraždy, apod. Skutková podstata trestného činu je naplněna, pokud jsou naplněny alespoň její základní znaky. Těmi jsou:

  • Subjekt: tedy osoba, která se trestného činu dopouští = pachatel, dle příslušných skutkových podstat může být pachatelem kdokoli či speciální subjekt, například voják při výkonu vojenské služby, úředník apod.
  • Subjektivní stránka: vyjadřuje vnitřní postoj pachatele ke spáchanému trestnému činu, hovoříme o zavinění ve formě úmyslu či nedbalosti.
  • Objekt: Objektem je veřejný zájem či hodnota chráněná zákonem. Jsou často vyjádřeny podle hierarchie trestního zákoníku. Tedy život, zdraví, majetek, apod.
  • Objektivní stránka: Způsob spáchání trestného činu popsaný v příslušné skutkové podstatě. Spočívá v jednání osoby pachatele, které může být konáním, tedy aktivním působením pachatele, či nekonáním/opomenutím/ zanedbáním.

Zpět na slovník právních pojmů