Jsme služba, nejsme úřad.*
Domluvit konzultaci

„Tím, koho v justici potřebujeme nejvíce, jsou odvážní soudci. Soudce je ten, kdo právo vyloží a ten, jehož slovo je rozhodující. Soudce bývá pod tlakem veřejnosti, bývá pod tlakem médií. Převažuje názor, že spravedlnost je tehdy, když se někdo odsoudí. Naproti tomu zproštění obžaloby, tedy zbavení viny, bývá vnímáno až negativně. Populární a kladně přijímaná rozhodnutí jsou tedy většinou ta, kde je vysloven přísný trest. Nejde položit rovnítko mezi trestem a spravedlností.

Už proto ne, že se klade stále větší důraz na to, aby se o vině rozhodovalo veřejně a před soudem. Z toho plyne, že před soudem tak logicky stanou i ti, kteří vinni nejsou. V dnešní době jsou lidé zvyklí vnímat informace z médií útržkovitě a povrchně, přitom to, co se v novinách popíše jednou větou, jedním článkem, bývá často výsledek dlouhého a složitého dokazování. Právě soudce, který se nebojí vydat nepopulární rozhodnutí a který se nebojí povrchní kritiky, je podle mě tím nejdůležitějším článkem v justici.“

Právo stavby

Podle nového občanského zákoníku – zákona č. 89/2012 Sb. označuje tento pojem jednu z věcí nemovitých. Právem stavby je označováno dočasné právo osoby (stavebníka) postavit na cizím pozemku (na povrchu či pod povrchem) stavbu s tím, že dočasnost je zákonem omezena na maximum 99 let, s možností prodloužení při souhlasu vlastníka pozemku. Toto právo se získává smlouvou, vydržením či, stanoví-li tak zákon, rozhodnutím orgánu veřejné moci. Právo stavby lze zřídit jak za úplatu, tak bezplatně. Jakožto věc nemovitá se toto právo zapisuje do katastru nemovitostí, jakožto právo, které zatěžuje či omezuje příslušný pozemek. Právo stavby lze jak převést, tak přechází na dědice i na jiného všeobecného právního nástupce.

Zpět na slovník právních pojmů