Jsme služba, nejsme úřad.*
Domluvit konzultaci

„Tím, koho v justici potřebujeme nejvíce, jsou odvážní soudci. Soudce je ten, kdo právo vyloží a ten, jehož slovo je rozhodující. Soudce bývá pod tlakem veřejnosti, bývá pod tlakem médií. Převažuje názor, že spravedlnost je tehdy, když se někdo odsoudí. Naproti tomu zproštění obžaloby, tedy zbavení viny, bývá vnímáno až negativně. Populární a kladně přijímaná rozhodnutí jsou tedy většinou ta, kde je vysloven přísný trest. Nejde položit rovnítko mezi trestem a spravedlností.

Už proto ne, že se klade stále větší důraz na to, aby se o vině rozhodovalo veřejně a před soudem. Z toho plyne, že před soudem tak logicky stanou i ti, kteří vinni nejsou. V dnešní době jsou lidé zvyklí vnímat informace z médií útržkovitě a povrchně, přitom to, co se v novinách popíše jednou větou, jedním článkem, bývá často výsledek dlouhého a složitého dokazování. Právě soudce, který se nebojí vydat nepopulární rozhodnutí a který se nebojí povrchní kritiky, je podle mě tím nejdůležitějším článkem v justici.“

Precedens – precedent

Precedens je obsahově široký pojem, který se v právu používá zúženě pro precedenční (tzn. předchozí) rozhodnutí soudního nebo správního úřadu v podobné věci. Takové právní rozhodnutí následně zpravidla slouží za příklad pro následující rozhodování o stejné věci. Precedenty jsou závaznými prameny práva ve Velké Británii, USA a dalších zemích tzv. angloamerické právní kultury a dále taktéž v mezinárodním právu. České právo není založeno na precedentech a s výjimkou publikované judikatury Ústavního soudu nejsou judikáty autoritativním pramenem práva. Precedenty působí zpravidla silou přesvědčivosti a soudy a správní úřady se od precedentů jen zřídka odchylují. Mezi precedenty platí hierarchie: nejsilnější jsou judikáty Ústavního soudu a Nejvyššího soudu.

Zpět na slovník právních pojmů