Jsme služba, nejsme úřad.*
Domluvit konzultaci

„Tím, koho v justici potřebujeme nejvíce, jsou odvážní soudci. Soudce je ten, kdo právo vyloží a ten, jehož slovo je rozhodující. Soudce bývá pod tlakem veřejnosti, bývá pod tlakem médií. Převažuje názor, že spravedlnost je tehdy, když se někdo odsoudí. Naproti tomu zproštění obžaloby, tedy zbavení viny, bývá vnímáno až negativně. Populární a kladně přijímaná rozhodnutí jsou tedy většinou ta, kde je vysloven přísný trest. Nejde položit rovnítko mezi trestem a spravedlností.

Už proto ne, že se klade stále větší důraz na to, aby se o vině rozhodovalo veřejně a před soudem. Z toho plyne, že před soudem tak logicky stanou i ti, kteří vinni nejsou. V dnešní době jsou lidé zvyklí vnímat informace z médií útržkovitě a povrchně, přitom to, co se v novinách popíše jednou větou, jedním článkem, bývá často výsledek dlouhého a složitého dokazování. Právě soudce, který se nebojí vydat nepopulární rozhodnutí a který se nebojí povrchní kritiky, je podle mě tím nejdůležitějším článkem v justici.“

Hlavní líčení

Hlavní líčení se koná se před soudem a zásadně veřejně (veřejnost může být vyloučena pouze ze zákonem stanovených důvodů – rozsudek musí být vždy vyhlášen veřejně). Jeho výsledkem je rozhodnutí o vině či nevině obžalovaného a případně i udělení trestu. Hlavní líčení nařizuje příslušný soud na základě podání obžaloby či návrhu na potrestání ze strany státního zástupce. Účastníci se o konání hlavního líčení dozvědí prostřednictvím předvolání či vyrozumění o konání. Den hlavního líčení stanoví předseda senátu tak, aby obžalovaný od doručení předvolání, státní zástupce a obhájce od vyrozumění měli alespoň lhůtu pěti pracovních dnů k přípravě. U ostatních osob, které se k hlavnímu líčení předvolávají nebo o něm vyrozumívají, je třeba zachovat zpravidla alespoň třídenní lhůtu.

Hlavní líčení začíná legitimací přítomných účastníků, dále se pokračuje přednesem obžaloby, dokazováním, až přes závěrečné řeči, návrhy a končí rozhodnutím ve věci, tj. obvykle rozhodnutím o vině či nevině.

Zpět na slovník právních pojmů