Jsme služba, nejsme úřad.*
Domluvit konzultaci

„Tím, koho v justici potřebujeme nejvíce, jsou odvážní soudci. Soudce je ten, kdo právo vyloží a ten, jehož slovo je rozhodující. Soudce bývá pod tlakem veřejnosti, bývá pod tlakem médií. Převažuje názor, že spravedlnost je tehdy, když se někdo odsoudí. Naproti tomu zproštění obžaloby, tedy zbavení viny, bývá vnímáno až negativně. Populární a kladně přijímaná rozhodnutí jsou tedy většinou ta, kde je vysloven přísný trest. Nejde položit rovnítko mezi trestem a spravedlností.

Už proto ne, že se klade stále větší důraz na to, aby se o vině rozhodovalo veřejně a před soudem. Z toho plyne, že před soudem tak logicky stanou i ti, kteří vinni nejsou. V dnešní době jsou lidé zvyklí vnímat informace z médií útržkovitě a povrchně, přitom to, co se v novinách popíše jednou větou, jedním článkem, bývá často výsledek dlouhého a složitého dokazování. Právě soudce, který se nebojí vydat nepopulární rozhodnutí a který se nebojí povrchní kritiky, je podle mě tím nejdůležitějším článkem v justici.“

Ignorantia Iuris non excusat

Latinské vyjádření základní zásady práva, že neznalost práva neomlouvá, jedné z nejzákladnějších zásad práva vůbec. Nelze se tedy neznalosti dovolat. Např. pachatel trestného činu bude většinou potrestán i v případě, bude-li tvrdit, že byl přesvědčen o tom, že nepáchá trestný čin, neboť neznal trestní zákoník. Novodobá právní věda tuto zásadu do jisté míry oslabuje, a to zejména v souvislosti s procesním právem, kde je zakotvena poučovací povinnost, neboť existuje taktéž opačná zásada, že pro neznalost procesních předpisů by nikdo neměl utrpět újmu. V hmotném právu dochází k občasnému oslabování této zásady z důvodů stále složitějších a stále více nepřehledných právních předpisů.

Zpět na slovník právních pojmů