Jsme služba, nejsme úřad.*
Domluvit konzultaci

„Tím, koho v justici potřebujeme nejvíce, jsou odvážní soudci. Soudce je ten, kdo právo vyloží a ten, jehož slovo je rozhodující. Soudce bývá pod tlakem veřejnosti, bývá pod tlakem médií. Převažuje názor, že spravedlnost je tehdy, když se někdo odsoudí. Naproti tomu zproštění obžaloby, tedy zbavení viny, bývá vnímáno až negativně. Populární a kladně přijímaná rozhodnutí jsou tedy většinou ta, kde je vysloven přísný trest. Nejde položit rovnítko mezi trestem a spravedlností.

Už proto ne, že se klade stále větší důraz na to, aby se o vině rozhodovalo veřejně a před soudem. Z toho plyne, že před soudem tak logicky stanou i ti, kteří vinni nejsou. V dnešní době jsou lidé zvyklí vnímat informace z médií útržkovitě a povrchně, přitom to, co se v novinách popíše jednou větou, jedním článkem, bývá často výsledek dlouhého a složitého dokazování. Právě soudce, který se nebojí vydat nepopulární rozhodnutí a který se nebojí povrchní kritiky, je podle mě tím nejdůležitějším článkem v justici.“

Recidiva

Pojem vycházející z latinského recidivus, tedy opakující se. Hovoříme-li o recidivě v právu, označujeme tak opakování určité protiprávní činnosti, zejména pak trestného činu. Pojem recidiva v trestném právu ovšem neoznačuje každé opakování obdobné činnosti, jak by se na první pohled mohlo zdát. Recidiva nastává tehdy, pokud tentýž pachatel spáchá jakýkoli trestný čin poté, co již byl za jiný trestný čin odsouzen a odsuzující rozsudek nadto ještě nabyl právní moci (viz heslo právní moc). V trestním právu se objevuje taktéž pojem nepravá recidiva, což je situace, kdy pachatel spáchá trestný čin v období od vyhlášení odsuzujícího rozsudku (na konci hlavního líčení – viz heslo hlavní líčení) a nabytím jeho právní moci. V České republice se recidiva podílí na kriminalitě stabilně mezi 50 – 60 % ze všech objasněných trestných činů každý rok.

Zpět na slovník právních pojmů