Jsme služba, nejsme úřad.*
Domluvit konzultaci

„Tím, koho v justici potřebujeme nejvíce, jsou odvážní soudci. Soudce je ten, kdo právo vyloží a ten, jehož slovo je rozhodující. Soudce bývá pod tlakem veřejnosti, bývá pod tlakem médií. Převažuje názor, že spravedlnost je tehdy, když se někdo odsoudí. Naproti tomu zproštění obžaloby, tedy zbavení viny, bývá vnímáno až negativně. Populární a kladně přijímaná rozhodnutí jsou tedy většinou ta, kde je vysloven přísný trest. Nejde položit rovnítko mezi trestem a spravedlností.

Už proto ne, že se klade stále větší důraz na to, aby se o vině rozhodovalo veřejně a před soudem. Z toho plyne, že před soudem tak logicky stanou i ti, kteří vinni nejsou. V dnešní době jsou lidé zvyklí vnímat informace z médií útržkovitě a povrchně, přitom to, co se v novinách popíše jednou větou, jedním článkem, bývá často výsledek dlouhého a složitého dokazování. Právě soudce, který se nebojí vydat nepopulární rozhodnutí a který se nebojí povrchní kritiky, je podle mě tím nejdůležitějším článkem v justici.“

Právní moc

Tento procesní pojem označuje stav rozhodnutí orgánu veřejné moci (soudy, úřady), kdy je takové rozhodnutí závazné, tedy vyvolává požadované účinky a nezměnitelné. Časově právní moci rozhodnutí předchází vydání rozhodnutí, obvykle jeho písemné vyhotovení a jeho doručení účastníkům, pokud je řádný prostředek přípustný, tak uplynutí lhůty k podání odvolání. Až poté nastává okamžik nabytí právni moci.

Stav, kdy je rozhodnutí konečné, nelze napadnout opravným prostředkem, je právní naukou nazýván formální právní mocí. Závaznost (účinky) a nezměnitelnost rozhodnutí pak označuje termín materiální právní moc.

Právní moc dále zakládá například překážku věci rozhodnuté, v trestním právu je pak důležitá pro změnu statutu osoby z obžalované na odsouzenou a má i další aspekty, kterými je například rozlišování recidivy, pokračování či souběhu trestných činů.

Zpět na slovník právních pojmů