Úmysl – přímý a nepřímý

V trestním či přestupkovém právu označuje jednu z možností zavinění v rámci tzv. subjektivní stránky skutkové podstaty (viz heslo skutková podstata), kdy druhou možností je nedbalost. Platí, že přestupky lze spáchat jak úmyslně, tak z nedbalosti. Trestné činy lze spáchat pouze úmyslně, pokud trestní zákoník výslovně nestanoví, že k trestnosti daného jednání postačuje nedbalost.

Úmysl označuje vztah mezi vnitřním stavem pachatele trestného činu a následkem jeho jednání. Na tomto základě pak rozlišujeme úmysl přímý, tedy stav, kdy pachatel chce trestný čin spáchat, ví, že páchá trestný čin a je srozuměn s následky svého jednání. Druhou kategorií je úmysl nepřímý, jenž je definován jako situace, kdy pachatel ví, že způsobem jakým jedná, trestný čin spáchat může a pro případ, že se tak skutečně stane, je s tím srozuměn.

Zpět na slovník právních pojmů