Jsme služba, nejsme úřad.*
Domluvit konzultaci

„Tím, koho v justici potřebujeme nejvíce, jsou odvážní soudci. Soudce je ten, kdo právo vyloží a ten, jehož slovo je rozhodující. Soudce bývá pod tlakem veřejnosti, bývá pod tlakem médií. Převažuje názor, že spravedlnost je tehdy, když se někdo odsoudí. Naproti tomu zproštění obžaloby, tedy zbavení viny, bývá vnímáno až negativně. Populární a kladně přijímaná rozhodnutí jsou tedy většinou ta, kde je vysloven přísný trest. Nejde položit rovnítko mezi trestem a spravedlností.

Už proto ne, že se klade stále větší důraz na to, aby se o vině rozhodovalo veřejně a před soudem. Z toho plyne, že před soudem tak logicky stanou i ti, kteří vinni nejsou. V dnešní době jsou lidé zvyklí vnímat informace z médií útržkovitě a povrchně, přitom to, co se v novinách popíše jednou větou, jedním článkem, bývá často výsledek dlouhého a složitého dokazování. Právě soudce, který se nebojí vydat nepopulární rozhodnutí a který se nebojí povrchní kritiky, je podle mě tím nejdůležitějším článkem v justici.“

Úmysl – přímý a nepřímý

V trestním či přestupkovém právu označuje jednu z možností zavinění v rámci tzv. subjektivní stránky skutkové podstaty (viz heslo skutková podstata), kdy druhou možností je nedbalost. Platí, že přestupky lze spáchat jak úmyslně, tak z nedbalosti. Trestné činy lze spáchat pouze úmyslně, pokud trestní zákoník výslovně nestanoví, že k trestnosti daného jednání postačuje nedbalost.

Úmysl označuje vztah mezi vnitřním stavem pachatele trestného činu a následkem jeho jednání. Na tomto základě pak rozlišujeme úmysl přímý, tedy stav, kdy pachatel chce trestný čin spáchat, ví, že páchá trestný čin a je srozuměn s následky svého jednání. Druhou kategorií je úmysl nepřímý, jenž je definován jako situace, kdy pachatel ví, že způsobem jakým jedná, trestný čin spáchat může a pro případ, že se tak skutečně stane, je s tím srozuměn.

Zpět na slovník právních pojmů