Jsme služba, nejsme úřad.*
Domluvit konzultaci

„Tím, koho v justici potřebujeme nejvíce, jsou odvážní soudci. Soudce je ten, kdo právo vyloží a ten, jehož slovo je rozhodující. Soudce bývá pod tlakem veřejnosti, bývá pod tlakem médií. Převažuje názor, že spravedlnost je tehdy, když se někdo odsoudí. Naproti tomu zproštění obžaloby, tedy zbavení viny, bývá vnímáno až negativně. Populární a kladně přijímaná rozhodnutí jsou tedy většinou ta, kde je vysloven přísný trest. Nejde položit rovnítko mezi trestem a spravedlností.

Už proto ne, že se klade stále větší důraz na to, aby se o vině rozhodovalo veřejně a před soudem. Z toho plyne, že před soudem tak logicky stanou i ti, kteří vinni nejsou. V dnešní době jsou lidé zvyklí vnímat informace z médií útržkovitě a povrchně, přitom to, co se v novinách popíše jednou větou, jedním článkem, bývá často výsledek dlouhého a složitého dokazování. Právě soudce, který se nebojí vydat nepopulární rozhodnutí a který se nebojí povrchní kritiky, je podle mě tím nejdůležitějším článkem v justici.“

Nepříčetnost

Nepříčetnost je takový psychický stav, v němž jednající není s to rozpoznat své chování nebo je nedokáže dostatečně ovládat. Je-li pachatel v době spáchání činu nepříčetný, není trestně odpovědný, ledaže by si tento stav úmyslně přivodil s cílem trestný čin spáchat. K tomu, aby byl pachatel příčetný, musí být u něj zachována jak rozpoznávací, tak ovládací schopnost.

Rozpoznávací schopnost, tedy schopnost chápat důsledky svého jednání, jeho společenskou nebezpečnost, je dlouhodobě snížená nebo zcela vymizelá u vážně duševně nemocných pachatelů (schizofrenie) nebo u pachatelů s vyšším stupněm mentální retardace. Krátkodobě může být rozpoznávací schopnost snížena v důsledku intoxikace alkoholem nebo jinými návykovými látkami. Pachatelům takových trestných činů bývá běžně soudem místo trestu nebo ve spojení s trestem za opilství nařizována ochranná léčba.

Ovládací schopnost, schopnost ovládnout své jednání, se snižuje nebo ztrácí i v situaci, kdy se psychicky zdravý a střízlivý člověk dostane do zcela mimořádné situace, která krátkodobě změní navyklé vzorce jeho chování (např. manžel, který zjistí, že jeho manželka byla právě znásilněna, pachatele dostihne a zavraždí jej). Tyto případy bývají sporné, neboť v obecném povědomí není tento druh nepříčetnosti dostatečným důvodem k zánik trestní odpovědnosti, na druhé straně má veřejnost tendenci pachatele za jednání v afektu exkulpovat, jde-li o spravedlivou odplatu.

Částečné snížení rozpoznávací nebo ovládací schopnosti k zániku trestní odpovědnosti nepostačuje, k tomu je třeba, aby aspoň jedna z těchto složek zcela vymizela.

Okolnost, že trestný čin byl spáchán ve stavu silného rozrušení, je jednou z polehčujících okolností.

Příčetnost je podmínkou zavinění i v občanském právu, takže z její absence lze často dovozovat i zproštění odpovědnosti za škodu. To se však týká zejména případů dlouhodobé nepříčetnosti. Jestliže se škůdce sám uvedl do stavu nepříčetnosti, přičemž mohl a měl vědět, co v tomto stavu může způsobit, lze dovodit nedbalostní zavinění, které odpovědnost za škodu zásadně nevylučuje.

Zpět na slovník právních pojmů