Jsme služba, nejsme úřad.*
Domluvit konzultaci

„Tím, koho v justici potřebujeme nejvíce, jsou odvážní soudci. Soudce je ten, kdo právo vyloží a ten, jehož slovo je rozhodující. Soudce bývá pod tlakem veřejnosti, bývá pod tlakem médií. Převažuje názor, že spravedlnost je tehdy, když se někdo odsoudí. Naproti tomu zproštění obžaloby, tedy zbavení viny, bývá vnímáno až negativně. Populární a kladně přijímaná rozhodnutí jsou tedy většinou ta, kde je vysloven přísný trest. Nejde položit rovnítko mezi trestem a spravedlností.

Už proto ne, že se klade stále větší důraz na to, aby se o vině rozhodovalo veřejně a před soudem. Z toho plyne, že před soudem tak logicky stanou i ti, kteří vinni nejsou. V dnešní době jsou lidé zvyklí vnímat informace z médií útržkovitě a povrchně, přitom to, co se v novinách popíše jednou větou, jedním článkem, bývá často výsledek dlouhého a složitého dokazování. Právě soudce, který se nebojí vydat nepopulární rozhodnutí a který se nebojí povrchní kritiky, je podle mě tím nejdůležitějším článkem v justici.“

Nutná obrana

Nutnou obranou je takové jednání, kterým je odvracen přímo hrozící nebo trvající útok na zákonem chráněný zájem. Toto jednání není trestným činem ani přestupkem, přestože jinak jejich zákonné znaky naplňuje. Jednání bránící se osoby musí být právě proti přímo hrozícímu či trvajícímu útoku, jinak se jedná při naplnění znaků skutkové podstaty o trestný čin. Obrana taktéž nesmí být zcela zjevně nepřiměřená. Tato hranice je poměrně neostrá, nicméně je zde již poměrně obsáhlá judikatura (viz heslo judikát), podle níž se dá určit, kdy jde o případ zcela zjevné nepřiměřenosti. Pro příklad uvádíme následující situaci, kdy již nejde o nutnou obranu: Muž na ulici začne osobu ohrožovat pěstmi s tím, že mu má vydat peněženku, kde má 200,- Kč a osoba jej beze slov střelí do hlavy. V takovém případě se bude jednat o exces.

Zpět na slovník právních pojmů