Jsme služba, nejsme úřad.*
Domluvit konzultaci

„Tím, koho v justici potřebujeme nejvíce, jsou odvážní soudci. Soudce je ten, kdo právo vyloží a ten, jehož slovo je rozhodující. Soudce bývá pod tlakem veřejnosti, bývá pod tlakem médií. Převažuje názor, že spravedlnost je tehdy, když se někdo odsoudí. Naproti tomu zproštění obžaloby, tedy zbavení viny, bývá vnímáno až negativně. Populární a kladně přijímaná rozhodnutí jsou tedy většinou ta, kde je vysloven přísný trest. Nejde položit rovnítko mezi trestem a spravedlností.

Už proto ne, že se klade stále větší důraz na to, aby se o vině rozhodovalo veřejně a před soudem. Z toho plyne, že před soudem tak logicky stanou i ti, kteří vinni nejsou. V dnešní době jsou lidé zvyklí vnímat informace z médií útržkovitě a povrchně, přitom to, co se v novinách popíše jednou větou, jedním článkem, bývá často výsledek dlouhého a složitého dokazování. Právě soudce, který se nebojí vydat nepopulární rozhodnutí a který se nebojí povrchní kritiky, je podle mě tím nejdůležitějším článkem v justici.“

Rei iudicatae

Tento pojem znamená překážku věci rozhodnuté. V praxi se projevuje tak, že nelze zahájit řízení či v řízení pokračovat, pokud bylo ve věci již jednou pravomocně rozhodnuto. Je tak jedním ze dvou faktických projevů zásady ne bis in idem (ne dvakrát v téže věci, heslo ne bis in idem). Co se týče právního zakotvení, lze odkázat např. na ust. § 11 odst. 1 písm. f) zákona č. 141/1961Sb., trestního řádu.

Rei iudicatae není překážkou pro rozhodování o mimořádných opravných prostředcích, byť se např. v dovolání či v případě obnovy řízení projednává záležitost, o které již bylo dříve pravomocně rozhodnuto. Stejně tak u vykonávacího řízení (exekuce), byť bylo o nároku pravomocně rozhodnuto, je tento nárok předmětem nového řízení, které de facto doplňuje to dřívější dalšími nástroji s cílem vymožení práva.

Zpět na slovník právních pojmů