Jsme služba, nejsme úřad.*
Domluvit konzultaci

„Tím, koho v justici potřebujeme nejvíce, jsou odvážní soudci. Soudce je ten, kdo právo vyloží a ten, jehož slovo je rozhodující. Soudce bývá pod tlakem veřejnosti, bývá pod tlakem médií. Převažuje názor, že spravedlnost je tehdy, když se někdo odsoudí. Naproti tomu zproštění obžaloby, tedy zbavení viny, bývá vnímáno až negativně. Populární a kladně přijímaná rozhodnutí jsou tedy většinou ta, kde je vysloven přísný trest. Nejde položit rovnítko mezi trestem a spravedlností.

Už proto ne, že se klade stále větší důraz na to, aby se o vině rozhodovalo veřejně a před soudem. Z toho plyne, že před soudem tak logicky stanou i ti, kteří vinni nejsou. V dnešní době jsou lidé zvyklí vnímat informace z médií útržkovitě a povrchně, přitom to, co se v novinách popíše jednou větou, jedním článkem, bývá často výsledek dlouhého a složitého dokazování. Právě soudce, který se nebojí vydat nepopulární rozhodnutí a který se nebojí povrchní kritiky, je podle mě tím nejdůležitějším článkem v justici.“

Exekuce

Exekuce neboli vykonávací řízení je nucený výkon exekučního titulu.

V exekučním řízení se nárok oprávněného vymáhá zákonem danými formami po povinném, dlužníkovi z této smlouvy (srážky ze mzdy, prodejem nemovitosti, apod.).

Základním předpokladem je existence exekučního titulu, kterým může být např. vykonatelné rozhodnutí soudu (rozsudek, usnesení, platební rozkaz, trestní příkaz), soudem schválený smír, rozhodčí nález, notářský zápis se svolením k přímé vykonatelnosti, apod. Oprávněný poté doručí exekuční návrh soudnímu exekutorovi, kterého si zvolí dle své vlastní volby. Exekutor návrh postoupí na místně a věcně příslušný soud, který, v případě, že je vše po právu, vydá rozhodnutí, jímž pověří exekutora provedením exekuce. Následně je oprávněné doručeno vyrozumění o zahájení exekuce. Soudní exekutor následně v rámci své činnosti vydává exekuční příkazy ohledně majetku, který má být exekucí postižen. Soudní exekutor je povinen v exekučním příkazu zvolit takový způsob exekuce, který není zřejmě nevhodný, zejména vzhledem k nepoměru výše dluhů povinného a ceny předmětu, z něhož mý být splnění dluhů povinného dosaženo. Exekuce může být peněžitá, ale taktéž nepeněžitá, například vystěhování osoby z bytu. Vymáhání nepeněžitého plnění je způsob exekuce ukládající jinou povinnost než zaplacení peněžité částky. Dlužník má povinnost něco vykonat, strpět nebo se nějakého jednání zdržet.

Zpět na slovník právních pojmů