Úschova – úschova peněz

Latinsky depositum. Úschovu upravuje občanský zákoník v § 2402 a násl. Jedná se o dvoustranný právní vztah založený smlouvou o úschově, kterou se schovatel zavazuje převzít a opatrovat věc uschovatele.

Nejčastěji se v praxi setkáváme s úschovou peněz, a to při převodu nemovitostí. Při úschově peněz složí uschovatel, v případě převodu nemovitosti kupující, peníze pro druhou stranu (prodávajícího) na zvláštní účet nezávislé třetí osoby, tedy schovatele. Teprve při naplnění předmětu obchodu a splnění všech podmínek smlouvy, jsou peníze uvolněny prodávajícímu. Do té doby nemůže s penězi disponovat ani jedna ze zúčastněných stran. Časté jsou notářské a advokátní úschovy, a to zejména pro důvěru v tyto profese, neboť do úschovy se umisťují velké obnosy.

Úschovu může provést, a často tak i činí, také soud, a to zejména v případě, kdy dlužník z určitého důvodu neví, komu má platit. Pro názornost: dlužník má povinnost splatit zápůjčku (heslo zápůjčka), nicméně v době splatnosti dojde k úmrtí jeho věřitele. V takovém případě se dlužník obrátí na soud a půjčku splní do soudní úschovy, ze které bude vyplacena po skončení dědického řízení.

Zpět na slovník právních pojmů