Promlčení

Promlčení je právní institut soukromého práva, který chrání dlužníka před vymáháním starých pohledávek; v souladu s obecnou právní zásadou vigilantibus iura musí věřitel přikročit k vymáhání své pohledávky včas, jinak může dlužník s úspěchem namítnout promlčení a závazku se tak jednou provždy zprostit. Dlužník však musí námitku promlčení v řízení u soudu sám aktivně vznést, soud není oprávněn přihlédnout k promlčení z vlastní vůle. Po uplynutí promlčecí doby nelze (k námitce dlužníka) promlčené právo přiznat, avšak to neznamená, že by přestávalo existovat: mění se na tzv. naturální obligaci. Dlužník nadále nemusí plnit, ale pokud přesto dluh splní, není věřitel povinen toto přijaté plnění vrátit – nejedná se tedy o bezdůvodné obohacení. V občanském právu je základní promlčecí doba v délce 3 let.

Promlčují se i spáchané trestné činy. Zde je následek takový, že pokud od spáchání trestného činu uběhla zákonem stanovená doba (přihlíží se k možné výši trestu odnětí svobody), nelze již pachatele postavit před soud, promlčení v trestním právu má tedy účinky prekluzivní (viz heslo prekluze).

Zpět na slovník právních pojmů